Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Miniatury: Hvězdy a psík

     

    mlha polec     Ležím pod hvězdami. V přírodě se mi spí nejlépe. Čím jsem starší, tím častěji v bytě do všeho vrážím. A na chodníku zase vrážejí chodci do mě. Protože se každou chvíli zastavuju a něco obdivuju. Argentinský básník Fernández Moreno napsal: „Zemřít, to znamená vstoupit do temného pokoje, kde není jediný kus nábytku, do něhož bychom mohli vrazit.“

         Ještě nenastal podzim, ale k ránu už jsou vidět zimní souhvězdí. Orion a už i Sírius se vyhoupl před svítáním nad les. Věčný návrat hvězd připomíná kolébku. Někdo se nás snaží tím rytmem ukonejšit, přikrýt nás pod něj jako dítě pod peřinku, jako ranní Malý Polec pod závoj přízemní mlhy.

     

    ***

     

         Večer mi Olívie vypravovala do telefonu o jednookém psíkovi. Psi – a zvlášť ti toulaví – neprožívají svůj hendykep jako lidé. Nepotřebují lékaře, psychologa, psychiatra, antikonfliktní tým ani preventisty. Přijdou-li o oko, koukají druhým. Přijdou-li o nohu, běží po třech. Není to snadné, ale berou věci tak, jak jsou.

         Vzpomínám na Prachatice. Stál jsem před obchodem a pojídal jakousi cukrovinku. Tu přišla žena s psíkem, takový malý oříšek to byl, vousatý. Zastavil se u tabule, na kterou napsala prodavačka ceny potravin. Vida, máslo za 49,90. To jsme to dopracovali.

         Žena prudce trhla vodítkem, až psík přeletěl chodník. Pak do něj ještě kopla, aby ho mohla uvázat k plotu. A zmizela v obchodě. Její tvář připomínala osvětimskou dozorkyni ze známé fotografie.

         Psík ani nemukl. Seděl, koukal smutně skrz plaňky plotu na druhý chodník, po kterém kráčeli jiní chodci se svými vlastními starostmi.

         Docházím k psíkovi. „To je život, viď?“ říkám mu.

         Psík mi věnuje krátký lhostejný pohled. Ani nezavrtí ocáskem.

             „Nevěřil bys mi,“ pokračuju. „Měli jsme doma psa. Už je to dlouho. Nedokázali jsme ho naučit čistotě. Čůral i kakal, kde se mu zachtělo. Jednou mi počůral knížky, co se mi válely pod knihovnou na koberci. Temnou noc od Jana z Kříže mi počůral. Měl jsem hrozný vztek. Pak nám jeden hajný nabídl, že si ho vezme. Na psí sádlo.“

         Psík jen kouká, netečný, ubitý psím životem.

               Mystické knihy už nečtu. I bibli jsem odložil,“ uvažuju spíš už jen pro sebe. „Je marné zírat do prázdnoty všech oltářů i přeplněných knihoven. To, co je podstatné, leží mi na dosah, na dohled tady a teď, je to ten konkrétní barevný lístek, ten pták, co kolem letí, dítě, které tu pláče v kočárku. Ty, ty mi to řekni, psíku. Jaký je smysl našeho života?“

     

     

    text  : Roman Szpuk

     


     

    MINIATURY Romana Szpuka :

     

    1. Uplakaný čert

    2. Hrušky 

    3. Vánoční vzpomínka

    4. Co všechno ten nástroj dovede

    5. Nešahej na ten sníh

    6. Otto Hrdina

    7. V údolí Losenice 

    8. Pavoučice sněžná

    9. Šla Kačenka podle vody

    10. Vzpomínka na Krýmuse

    11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

    12. Letící oblaka

    13. Pan Kodýdek

    14. Cesta pulsu

    15. Život a smrt

    16. Deštníky

    17. Poklady

    18. Krucifixy

    19. Velikonoční vejce

    20. Koza v kapli

    21. Kolečka vypálené trávy 

    22. Boubínská noc

    23. Ovečky

    24. Bratři Kazarovi 

     25. Domov

    26. Táta

    27. David je fatalista

    28. Noční bouřka na Boubíně

    29. Fenka a okoun

    30. Duha

    31. Žluna

    32. Rehabilitace

    33. Bez střechy

    34. Jako bílý šátek

    35. Nepoučitelní

    36. Dobršská brána

     

     

     

     

    Ležím pod hvězdami. V přírodě se mi spí nejlépe. Čím jsem starší, tím častěji v bytě do všeho vrážím. A na chodníku zase vrážejí chodci do mě. Protože se každou chvíli zastavuju a něco obdivuju. Argentinský básník Fernández Moreno napsal: „Zemřít, to znamená vstoupit do temného pokoje, kde není jediný kus nábytku, do něhož bychom mohli vrazit.“

    Ještě nenastal podzim, ale k ránu už jsou vidět zimní souhvězdí. Orion a už i Sírius se vyhoupl před svítáním nad les. Věčný návrat hvězd připomíná kolébku. Někdo se nás snaží tím rytmem ukonejšit, přikrýt nás pod něj jako dítě pod peřinku, jako ranní Malý Polec pod závoj přízemní mlhy.

     

    ***

     

    Večer mi Olívie vypravovala do telefonu o jednookém psíkovi. Psi – a zvlášť ti toulaví – neprožívají svůj hendykep jako lidé. Nepotřebují lékaře, psychologa, psychiatra, antikonfliktní tým ani preventisty. Přijdou-li o oko, koukají druhým. Přijdou-li o nohu, běží po třech. Není to snadné, ale berou věci tak, jak jsou.

    Vzpomínám na Prachatice. Stál jsem před obchodem a pojídal jakousi cukrovinku. Tu přišla žena s psíkem, takový malý oříšek to byl, vousatý. Zastavil se u tabule, na kterou napsala prodavačka ceny potravin. Vida, máslo za 49,90. To jsme to dopracovali.

    Žena prudce trhla vodítkem, až psík přeletěl chodník. Pak do něj ještě kopla, aby ho mohla uvázat k plotu. A zmizela v obchodě. Její tvář připomínala osvětimskou dozorkyni ze známé fotografie.

    Psík ani nemukl. Seděl, koukal smutně skrz plaňky plotu na druhý chodník, po kterém kráčeli jiní chodci se svými vlastními starostmi.

    Docházím k psíkovi. „To je život, viď?“ říkám mu.

    Psík mi věnuje krátký lhostejný pohled. Ani nezavrtí ocáskem.

    Nevěřil bys mi,“ pokračuju. „Měli jsme doma psa. Už je to dlouho. Nedokázali jsme ho naučit čistotě. Čůral i kakal, kde se mu zachtělo. Jednou mi počůral knížky, co se mi válely pod knihovnou na koberci. Temnou noc od Jana z Kříže mi počůral. Měl jsem hrozný vztek. Pak nám jeden hajný nabídl, že si ho vezme. Na psí sádlo.“

    Psík jen kouká, netečný, ubitý psím životem.

    Mystické knihy už nečtu. I bibli jsem odložil,“ uvažuju spíš už jen pro sebe. „Je marné zírat do prázdnoty všech oltářů i přeplněných knihoven. To, co je podstatné, leží mi na dosah, na dohled tady a teď, je to ten konkrétní barevný lístek, ten pták, co kolem letí, dítě, které tu pláče v kočárku. Ty, ty mi to řekni, psíku. Jaký je smysl našeho života?“

     

    Sdílet